Osamělý drow - Lovcovy čepele 2 R. A. Salvatore

Druhý díl série Lovcovy čepele, který pokračuje tam, kde předešlý díl skončil (jak taky jinak). Po předešlém, unuděném díle, kdy celá kniha připomínala spíše pozastavený mód na rozestavení figur na hrací desce, se konečně vše dostává do tempa.
Napsal Malfin

Drizzt, který osaměl v srdci armád všemožné havěti zosobněného zla, je opět sváděn Lovcem ve svém nitru, aby se probojoval z tohoto obklíčení. I když to není jeho hlavní úkol. Jde mu především o pomstu, protože neví, kdo z jeho přátel zůstal naživu. Poslední co viděl, v této spojitosti, byl Bruenor, řítící se do záhuby společně s celou věží. Drizzt je rozhodnut způsobit nepřátelům co největší škody, a tím dopomoci trpaslíků, aby včas zaujaly obranné pozice.

 

Oproti tomu zbytek družiny, společně s trpaslíky, prchá před hordami nepřátel a zaujímá obrannou pozici před branami Mitrilové síně. Zde se na ně vrhá jedna vlna nepřátel za druhou. Od této dějové linky moc nečekejte, je to všechno, co Salvatore vymyslel. Tedy posílat čerstvé maso na trpaslíky a ti je proženou mlýnkem a nechají ležet na bojišti. Ustoupit prakticky není kam.

 

Bruenor je ze hry a nad jeho skoro chladnoucím těle se vedou filozofické rozpravy o tom, zda ho nechat či nenechat odejít na onen svět. Kněží do něj pumpují léčivou energii horem i spodem, zatímco o kousek dále umírají jiní, kteří by mohli potřebovat jejich pomoc.

 

Nutno podotknout, že to co mi dříve přišlo jako hodně dobré, filozofování nad osudy zkoušenými hrdiny, mi nyní přišlo jako vopruz. Jasně, Drizzt je prostě stroj na zabíjení, kterého užírá každá rána, kterou nemusel udělit, ale přesto to už bylo trochu ohrané. Objevují se nové-staré postavy, které Drizztovi pomáhají, i když on nechce. Opět svádí vnitřní boj sám se sebou, protože nechce, aby další společníci zemřeli kvůli němu.

 

Salvatore se pokusil také o jakýsi náznak „intrik“, dá-li se to tak nazvat, a to v okamžiku, kdy vyslanci města, jejichž trpaslíci odešli bránit Mitrilovu síň mají za úkol poškodit zpracování rudy trpaslíků, i v tak těžké době.

 

Musím ale srovnat tuto knihu s předešlým dílem této série. Oproti tomu, Osamělý drow jasně převyšuje svou dějovostí a nevypočitatelností (Ano, přesně tak, nevypopčitatelností. Aspoň v linii Drizzta). V minulém díle prostě Salvadore přesně věděl, kde to má skončit a tak vršil jeden patos za druhým až k tomu došel. Osamělý drow je opět ten starý známý Drizzt, který se pere s útrapami světa, snaží se všechny chránit, nechává Lovce v sobě převzít kontrolu, i když je tím opět trýzněn. Otázkou je, zda už se tato linka nevyčerpala před nějakou dobou.

 

Celá kniha je završena velkou bitvou, která opět posune děj pro další díl. Nebo spíše připraví pódium pro další dějství. Osamělý drow je lepší než předešlé díly, ale nepřináší nic nového. Spíše se navrací k starému, dobrému Drizztu Do’Urdenovi, zabijákovi, se srdcem na pravém místě, který má tak trochu sebemrskačské sklony. Nic víc nečekejte.

Napsal Malfin 25.05.2012
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 1 příspěvek.
ČAS 0.080296039581299 secREMOTE_IP: 54.224.200.104