Tisíc orků - R. A. Salvatore

Nová kniha o Drizztovi a jeho přátelích z trilogie Lovcovy čepele. Pozor (!!!) obsahuje spoilery! Upozorňuji, že tento text ukazuje názor pouze a jen autora tohoto textu. Je na každém aby se s ním ztotožnil, či nikoli 
Napsal Malfin

Bruenor se vrací do Mitrilové síně, aby se (podruhé) ujal vlády klanu Válečného kladiva. Jeho společníci jej doprovází. Mezitím se v Páteři světa rozehrává partie obrů a orků, kteří chtějí ukrojit kousek z populace této oblasti. Křehká aliance mezi těmito dvěma národy je posílena několika vítězstvími a pobitím vesnic. Bruenor se domů nijak nežene, ví, že je to na dlouhou dobu jeho poslední šance nadýchat se čerstvého vzduchu ve volné divočině. Proto vítá příležitost pobít několik orckých hlav. Celá družina, společně s Bruenorovým ochuzeným doprovodem se dostává do města Melčiny, která se zakrátko dostává do obklíčení hordou zkaženého národa. Začíná boj o přežití všech zúčastněných.

 

Na scéně se objevuje i několik staro-nových známých z předchozích knih a také několik nových. Celá Páteř světa se během několika dní ocitá v nebezpečí, to když si orkové uvědomí, že lapili do pasti samotného Bruenora Válečné kladivo a tak na něj pošlou vše co mají a není možné, aby Mělčina neskončila v troskách a prachu. Další drizzto-klišé, které mne vyděsilo a hned v zápětí zklamalo bylo, že opět se za sešikovanými hordami objeví nitky temných elfů. Tentokráte družina znuděných renegátů. Zatím si však všechny motivy nechává autor v rukávu. Otázkou je, zda to v době psaní sám věděl.

 

Nejzajímavější bylo sledovat co udělá krátká Bruenorova návštěva v konkurenčním hornickém městečku. Což je, dle mého názoru, asi nejzajímavější dějová linie celé knihy.

 

Lovcovy čepele je první knihou další Drizztologie. Podle toho co jsem se dočetl o dalších dílech, mi přijde tento první díl jako pouhý prolog pro další knihy. Autor si na cca 250 stránkách rozestavuje figury tam, kam potřebuje. O ničem jiném kniha není. Dokonce i komentáře před každou částí knihy, které jsme měl dříve velice rád, se mi trochu zhnusily, a to když Drizzt ve svém deníku (jak je komentář psán) píše o sobě jako o pouhém stroji na zabíjení. Z celé knihy jsem měl pocit, že autor už si nějak neví rady s tím, co by družina, která už si prošla mnohými dobrodružstvími, měla vykonat či jakým strastem ji podrobit. A tak vymyslel opětovné rozdělení družiny a s heslem „podojme čtenáře ještě jednou, snad to výjde“ se pouští do podobné šachové partie znova a znova.

 

Závěr knihy ukazuje osamělého, rozpolceného drowa, který zůstal odříznut od některých z přeživších přátel a vydává se vybojovat další bitvu za své přátele i za sebe.

Napsal Malfin 13.09.2011
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 0 příspěvky.
ČAS neregistrovaní : 0.0008389949798584 sec;
Nenalezeny žádné záznamy.
Podobné články
ČAS 0.074225902557373 secREMOTE_IP: 44.197.113.64